HST A KOMPLETNÍ POHLED NA POLÁRNÍ ZÁŘE NA PLANETĚ JUPITER




Kosmický dalekohled HST získal kompletní pohled na severní a jižní polární záři na planetě Jupiter. Obrázky jsou pořízeny v ultrafialovém světle pomocí spektrografu na HST a ukazují obě polární záře jako objekty oválného tvaru. Zatímco HST získával obrázky severní a jižní polární záře Jupitera, tak nové STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) zařízení je desetkrát více citlivé než předchozí kamery. Když vezmeme do úvahy krátké expoziční doby, aby se obrázky nerozmazaly vlivem rotace planety Jupiter, nové zařízení provádí snímky s 5 krát větším rozlišením než předchozí kamery.

Rozlišení na těchto obrázcích je postačující k tomu, aby ukázalo "záclonovitou strukturu" polární záře táhnoucí se několik set kilometrů nad póly planety Jupiter. Obrázky zemských polárních "záclon" pořízených z kosmického prostoru mají podobnou strukturu. Jupiterovy snímky polární záře jsou zachyceny na snímku celé planety, který byl pořízen WFPC2 kamerou. Polární záře jsou zářivé opony světla v horní atmosféře planety Jupiter. Jupiterovské polární bouře, podobné jako na Zemi vznikají, když elektricky nabité částice zachycené v magnetickém poli okolních planet spirálovitě míří s velkou energií k jižnímu a severnímu magnetickému pólu. Když tyto částice vletí do horní atmosféry excitují tam atomy a molekuly, které jsou příčinou zářícího efektu.

Elektrony, které narážejí do zemské atmosféry přicházejí ze Slunce a polární záře se soustřeďuje na noční obloze jako reakce na "sluneční vítr". Pozemské polární záře se projevují bouřemi, které se táhnou k nižším zeměpisným šířkám v případě vyšší sluneční aktivity. Jupiterovy polární záře jsou však způsobeny nabitými částicemi, které jsou vyvrhovány z vulkánů na měsíci Io. Tyto nabité částice jsou potom magneticky zachyceny a začnou rotovat s planetou Jupiter a vytvoří se ovál polární záře centrovaný na oba magnetické póly na denní a noční obloze.

Vědci srovnávají obrázky HST s měřením pořízeným sondou Galileo, které měřila magnetické pole planety Jupiter a korotující nabité částice. Věří, že data pomohou pochopit, jak vzniká polární záře na planetě Jupiter.

Obě polární záře jasně ukazují mlhavou stopu světla zanechanou měsícem Io. Tyto mlhavé stopy jsou bílé ve tvaru kometárních proužků vycházejících z obou oválů polární záře. Tyto proužky nejsou částí oválů polární záře. Oni jsou způsobeny tím, že neviditelné elektricky nabité částice (rovnající se proudu kolem 1 miliónu ampér) jsou ejektovány z měsíce Io, letí podél magnetických siločar k planetárnímu severnímu a jižnímu pólu, přičemž produkují část energie ve formě záření. Nejjasnější část obou vyzařování (na horním z obou snímků) zachycuje, kde magnetické siločáry měsíce Io vytvářejí stopu na planetě. Tyto emise jsou pozorovatelné v ultrafialovém světle a projevují se velmi značně několik hodin po přechodu Io kolem planety.

Snímky byly pořízeny 20. září 1997. Falešné barvy zde užité charakterizují složení obrázků pořízených ve dvou rozdílných UV oblastech. Jedna UV oblast je charakterizována modře a druhá červeně. V těchto barevných reprezentacích se sluneční světlo odražené planetou znázorňuje hnědě, zatímco emise polární záře se objevuje v bílé barvě nebo odstín modré nebo červené.

Garance: John Clarke (University of Michigan) a NASA

(podle informace na Internetu připravil PH)