NENASYTNÉ HVĚZDY POLYKAJÍ OBŘÍ PLANETY

Výrok "Velká ryba požírá malou rubu" plně platí i mezi planetami a hvězdami. Téměř 100 milionů hvězd slunečního typu v naší Galaxii by mohlo mít obří plynové planety, které v jejich blízkosti obíhají. Takové planety lze připodobnit k Jupiteru nebo stále se rodícím hvězdám, označovaným jako hnědí trpaslíci, kteří jsou odsouzeni k tomu, aby je mateřské hvězdy spolykaly.

Astronom z Space Telescope Science Institute, Mario Livio a student PGS Lionel Siess tyto planety přímo nepozorují. Planety jsou již dávno spolykány svými mateřskými hvězdami.

Livio ale našel známky toho, že když některé obří hvězdy jednou uchvátí obří planety už je nepustí ale spolknou. Požírající hvězdy přitom uvolňují větší množství infračerveného záření, rychleji rotují a jsou poznamenány zvýšeným množstvím lithia.

Podle Livia a Siesse tyto známky v naší Galaxii vykazuje 4 až 8 procent hvězd. Je to v souladu s odhady množství obřích planet obíhajících v těsné blízkosti hvězd, které jsme již objevili pomocí techniky měření radiálních rychlostí, kdy měříme velikost odchylek u hvězdy od gravitačního vlivu neviditelného souputníka.
Také hvězdy slunečního typu při stárnutí budou expandovat do fáze červeného obra a během této fáze vývoje pohltí všechny planety obíhající v těsné blízkosti. Pokud planety mají hmotu podobnou našemu Jupiteru nebo větší, budou podstatnou měrou ovlivňovat vývoj červené obří hvězdy.

Za prvé, podle Liviových výpočtů je taková hvězda větší a jasnější, protože absorbuje gravitační energii od obíhajícího souputníka. Tento hvězdu natolik ohřívá, že dochází k odfouknutí expandujících prachových obálek, které potom převážně září v infračervené oblasti spektra. Situace je zachycena na obrázku.

Obíhající planeta také transferuje úhlový moment do hvězdy, což způsobí že "vlastní rotace - spin" se mnohem zvýší oproti hodnotě, kterou by hvězda měla za normálních podmínek. Obří planety ve stelárním systému nesou lví podíl úhlového momentu. Např. Jupiter a Saturn obsahují 98 % úhlového momentu ve sluneční soustavě.

Konečně, jsou tu chemické stopy prvku - lithia, který je normálně spálen uvnitř hvězdy. Nově pohlcená planeta jovianského typu pro hvězdu znamená čerstvou dávku lithia, která se pak projeví jako anomální excess (přebytek) ve spektru hvězdy.
V naší sluneční soustavě je Jupiter příliš daleko na to, aby jej expandující Slunce, červený obr, za 5 miliard let mohlo pohltit. Detekce extrasolárních planet však ukazují, že planety o velikosti porovnatelné s Jupiterem mohou obíhat nečekaně blízko svých centrálních hvězd. Některé z nich obíhají dokonce blíže své hvězdě než Země kolem Slunce. Tyto světy jsou odsouzeny k nevyhnutné záhubě a zpopelnění.