PRACHOVÝ JUPITERŮV MĚSÍC DÁVÁ NOVÝ POHLED NA INTERPLANETÁRNÍ PRSTENCE

PASADENA (CNN) -- Vědci z NASA, kteří obsluhují kosmickou sondu Galileo prohlásili, že jupiterův měsíc Ganymede je zahalen do tenké vrstvy jemného prachu, který byl vyvržen z povrchu tohoto měsíce interplanetárními meteory.

Tento objev může vysvětlit vznik prachových prstenců u těles ve sluneční soustavě, včetně temnějších prstenců, které byly objeveny u Saturnu, ale také stejně dobře i existenci prachových struktur kolem Jupiteru samotného a jeho měsíců.

"Všechny satelity ve sluneční soustavě jsou bombardovány prachovými částicemi nebo meteoroidy o velikosti kuličky až po milimetrové objekty," řekl vědecký pracovník projektu Galileo Douglas Hamilton, astronom University of Maryland. "Když tyto tělíska vysokou rychlostí narazí do satelitu nebo měsíce dopadnou na povrch a vytvoří kráter. Každá z takových částic tímto ukončí kosmický svůj let. Domníváme se, že to, co se děje na měsíci Ganymede se děje na všech satelitech ve sluneční soustavě." Výsledky práce byly publikovány ve vědeckém časopise Nature.

Vysoce citlivý přístroj, umístěný na kosmické sondě Galileo, která obíhá kolem obří plynové planety a jejich měsíců od prosince 1995, objevil podobné prachové oblaky ještě také kolem dalších dvou hlavních měsíců Jupitera - Europy a Callista. Mise Galileo, která nedávno završila dva roky prodlouženého studia měsíce Europa, je řízena pro NASA z Jet Propulsion Laboratory, Pasadena.

Detektor prachových částic na sondě dovolil týmům vědců z Německa, Ruska a Ameriky měřit přímo prachová zrnka jak naráží do zlatého terčíku uvnitř detektoru o průměru kolem 30 cm. Detektor vědcům umožňuje stanovit hmotnost a směr dopadu prachových zrn, řekl Harald Krueger, vědecký pracovník tým Galileo z Max Planck Institute of Nuclear Physics.

Prachový oblak kolem měsíce Ganymede, Jupiterova největšího měsíce a jednoho z 15 satelitů obíhajících kolem planety, je příliš slabý na to, aby mohl být zachycen fotograficky kamerami umístěnými na sondě Galileo. Je velmi řídký, jeho hustota dosahuje jedno prachové zrnko na 23 m3.
Jestliže do prachových oblaků kolem planet a měsíců narazí meteoridy, malé částice se vypaří a explodují. Náraz způsobí vyražení zbytků takovou rychlostí, že se drobky vymaní z gravitačního vlivu velkého tělesa, říká Krueger.

Menší měsíce mají gravitační pole poměrně slabé na to, aby se prach po dopadu částice vrátil na povrch. Je však dostatečně silné na to, aby se z těchto částic utvořil prstenec kolem tělesa, řekl Hamilton. "Je-li zasažen satelit, vyvržené zbytky budou obvykle vymrštěny a formování prachové prstence kolem tělesa bude ještě umocněno přitažlivou silou Jupiteru.

"A to je způsob, jaký podle naší teorie, vede k utvoření joviánských prstenců," dodává, "jako důkaz pozorujeme prstenec kolem Ganymeda," Gravitační pole tohoto měsíce je nejsilnější, ze všech měsíců planety Jupiter, protože zde hraje roli jeho velikost. Je to těleso větší než Merkur a pro toto těleso, jako extrémní případ, lze velmi dobře aplikovat naše nové poznatky o vzniku prachových prstenců, říká Hamilton.

Naše zjištění ale nelze použít pro vysvětlení, jak vznikla většina Saturnových prstenců. Spíše než drobné prachové částice je tvoří zejména ledové balvany o velikosti domu, řekl Hamilton. V případě Saturna naše teorie vzniku prstenců nesouhlasí a nemůže být použita.

(podle informací CNN z 16. 6. 1999 přeložil DH)