ASTRONOMOVÉ AMATÉŘI ZACHYCUJÍ GAMA VZPLANUTÍ

Amatérští astronomové použili 40 let starý dalekohled a doma vyrobenou CCD kamerou detekovali slabý dosvit gama vzplanutí, které je vzdáleno miliardy světelných roků od nás. 4. března 2000 tato malá skupina astronomů amatérů úspěšně detekovala něco, o co usiluje několik astronomů profesionálů.

"Jedná se o velmi potěšující zprávu, která jenom dokladuje sílu nadšených astronomů amatérů," řekl Jerry Fishman, hlavní výzkumník pro experiment BATSE (Burst and Transient Source Experiment) na palubě Compton Gamma-Ray Observatory. 7 obloukových vteřin od hvězdy 17. mag v popředí se nachází "dosvit" kruhového vzhledu zdroje GRB 000301C na CCD snímku, který byl získán na US Naval Observatory ve Flagstaffu, kde se nachází dalekohled o průměru jeden metr. Optický dosvit byl poprvé detekován na Nordic Optical Telescope na La Palma ve Španělsku. Gama detektory na sondě NEAR a Ulysses první zaznamenaly vzplanutí zdroje GRB000301C 1. března 2000. Zpočátku nebyly dobře známy nebeské souřadnice.

"Chyby určení polohy z NEARu a sondy Ulysses byla v pruhu o šířce 4.2 obloukových minut v délce 180 stupňů," řekl Kevin Hurley z UC Berkeley's Space Science Lab, která patří domovsky k Interplanetary Gamma-ray Burst Timing Network. "Potom jsme získali druhou polohu z Rossi Timing X-ray Exploreru. Jejich chyba byla v intervalu 4.2 stupně dlouhém a 8.7 obloukových minut širokém. Kombinací obou detekování se chybový interval zmenšil na box o rozměru 50 čtverečních obloukových minut," dodává Kevin Hurley.

To potřebovali astronomové. Výbuch byl obyčejně lokalizován v blízkosti souhvězdí Hercules, které je vysoko na noční obloze a snadno je vidět ze severních zeměpisných šířek v tomto ročním období. Bill Aquino a skupina dalších astrononů amatérů při Buffalo Astronomical Association se rozhodla, že se pokusí detekovat optický dosvit po výbuchu. "Arne Henden (profesionální astronom) poslal alarmující zprávu do AAVSO na diskusní fórum ohledně tohoto výbuchu," řekl Aquino. "Arne detekoval dalekohledem U.S. Naval Observatory unikátní velmi pomalý dosvit. Tento záznam se pohyboval kolem dvacáté hvězdné velikosti." Aquino, nový člen AAVSO, spolu se spolupracovníky (Frank Chalupka, Dennis Hohman a Tom Bakowski) pomocí 12" reflektoru na přibližných souřadnicích výbuchu shromažďovali data po dobu dvou hodin. Později, kdy byly snímky vyhodnoceny a sjednoceny byl zde zachycen objekt 20. hvězdné velikosti právě 7 obloukových vteřin od mnohem jasnější hvězdy 17. mag v popředí.

"Jsem si vědom, že amatéři byli připraveni ke snímkování jednoho z těchto polí, ale Aquinova skupina byla první, která měla dobré počasí a výdrž k snímkování a dosáhla úspěchu," řekl Arne Henden, astronom z USNO Flagstaff Station. Henden poslal výzvu pro amatéry do AAVSO po Internetu, což umožnilo Aquinově skupině zredukovat jejich data.

Teoretikové, kteří studují gama vzplanutí (GRB) v optickém a radiovém oboru se snaží rozplést jednu z největších záhad moderní astronomie: Jaký je důvod těchto mohutných gama výbuchů? HST objevil první optický protějšek gama vzplanutí v roce 1997. Astronomové jako je Henden mají velkou snahu najít optické protějšky gama vzplanutím za pomoci nejmohutnějších dalekohledů jako je HST, Keck a Palomar. Problém je v tom, říká Henden, že protějšky slábnou velmi rychle.
Obvykle zeslábnou pod 20. mag několik hodin po výbuchu. Další problém je, že družice obíhající Zemi, které detekují gama vzplanutí obvykle nepodají přesnou informaci o poloze výbuchu a tedy nejistota detekce může trvat i několik hodin a zatím nám optický protějšek, pokud existuje, velmi zeslábne. Tyto dva hlavní faktory, rychlé slábnutí a nejistá poloha způsobují, že snímání optických dosvitů je otázkou pro největší dalekohledy světa.

První náznak toho, že amatéři jsou schopni zachytit tento rychle slábnoucí optický protějšek se projevil v lednu 1999, kdy robotizovaný dalekohled university of Michigan se natočil na polohu výbuchu právě několik sekund po zaznamenaném vzplanutí. Co obraz přinesl astronomům? Ve vizuálním oboru měl GRB kolem 8.9 mag, čili byl viditelný v dobrém triedru.
Odhalení optického protějšku bylo možné díky rychlé a poměrně přesné lokalizaci vzplanutí italsko-holandským satelitem BeppoSAX. Souřadnice byly odeslány elektronickému  dalekohledu přes Gamma-ray Burst Coordinates Network (GCN), který ovládá Scott Barthelmy v NASA/Goddard Space Flight Center.

(podle CNN z 14.3.2000 připravil PH)