GALILEO UVIDĚL OSLNIVÝ VODOTRYSK LÁVY NA IO

Během nedávného nízkého přeletu nad měsícem Io u planety Jupiter, kosmická sonda Galileo pozorovala oslnivý gejzír lávy více než několik mil nad povrchem měsíčního povrchu.

Snímky, zobrazují oponu tryskající lávy z obřího vulkanického kráteru. Sonda Galileo pořídila obrázky v noci na Den díkůvzdání 25. listopadu.

"Konečně se nám podařil zachytit blízký záběr velkého sopečného výbuchu na aktivním měsíci Io," řekl Dr. Torrence Johnson z JPL, který je odborníkem projektu Galileo. "Výbuch lávy byl tak horký a jasný, že to způsobilo přeexponování části obrázku a zanechalo to jasnou skvrnu uprostřed obrázku."

Zdroj lávy byl dostatečně horký a dokonce tak zřetelně vysoko nad povrchem, že byl pozorován i ze Země na NASA Infrared Telescope na Mauna Kea.

Zkombinováním dat z toto dalekohledu a z pozorování sondy Galileo, mají vědci jedinečnou možnost zjistit teplotu této extrémně horké lávy na měsíci Io.  Obrázky ukazují oblast gigantických kalder, nebo kráterových jamek, v severních šířkách měsíce Io. Informace ze sondy pocházejí ze dvou přístrojů. Jedná se o kameru a infračervený mapovací spektrometr pracující v blízké infračervené oblasti. Zřídlo lávy se postaralo o to, že se stalo i okázalým sopečným útvarem pozorovatelným ze Země, i když pouze z Havaje, kde jsou přístroje vyše nad povrchem Země. Protože tyto jevy nejsou ze Země tak časté k pozorování je velmi obtížné si takový cíl dění vybrat.

Nové výsledky z nejmohutnější sopky ve soustavě sluneční, Loki, budou také diskutovány na konferenci. Zahrnují nedávná pozorování měsíce Io pomocí infračerveného dalekohledu na Havaji a Wyominguu a také ze dvou dalších přístrojů na sondě Galileo - fotopolarimetrického radiometru a spektrometru mapujícího měsíc Io v blízké infračervené oblasti. Tato data ukazují velké změny v zářivém výkonu Loki během určitého časového období s ohromnými oblastmi lávy na povrchu, u které se jeví jednotná teplota. Teleskopická pozorování ukazují, že Loki začala období největší erupce na začátku Září a Galileo zachytil erupci v plné síle během říjnového průletu sondy nad měsícem Io. Zatímco široká kaldera pozorované sopky Loki (asi 193 kilometrů) byla sledována i ze Země, jeden přístroj sondy Galileo nalezl ohraničení oblasti, která je mnohem teplejší než zbytek. "Domníváme se, že horká oblast je místem erupce, která začala v září," řekl Dr. John Spencer z Lowell

Observatory, Flagstaff, který je odborník na fotopolarimetrický radiometr, který pořizuje teplotní mapu povrchu měřením tepelné radiace povrchu.  Riskantní nízký přelet nad měsícem Io získal velmi důležité informace, přesto že to byl nebezpečný přelet vzhledem k možnému poškození sondy v blízkosti působení planety Jupiter. Ve skutečnosti se údaje při přeletu 10. října poškodily, ale inženýři z JPL za pomoci speciálního software tyto data obnovili. Zprávy, které přicházely ze sondy byly pozměněny radiačním zářením v blízkosti měsíce Io. Odborníci získali zhruba čtvrtinu dat potřebných k rekonstrukci obrázků. Přesto, že se zdálo být nemožné tyto obrázky reprodukovat, podařilo se to.
Nové obrázky měsíce Io jsou dosažitelné na http:// www.jpl.nasa.gov/pictures/io.

MOZAIKA SNÍMKŮ MĚSÍCE IO

Toto je mozaika snímků získaných sondou Galileo 25. listopadu 1999, která ukazuje zřídlo lávy chrlící tuto lávu nad povrch měsíce Io. Aktivní láva byla tak horká, že způsobila přetížení detektoru svým jasem a tudíž emitující elektrony na CCD čipu se "rozlily" přes detektor. Toto naznačuje bílá skvrna na snímku.

Většina horkého materiálu je rozšířena podél zvlněné čáry, která je interpretována jako horká láva do výšky kolem 1.5 km nad dlouhou prasklinou na povrchu. Ukazuje se také, že horké oblasti jsou pod touto linií, což naznačuje, že horká láva proudí pryč z štěrbiny. Počáteční odhady teploty lávy naznačují, že se pohybuje nad 1000 stupňů Kelvina a někde dokonce nad 1600 stupňů Kelvina.

Tyto obrázky byli cílem série prvních blízkých záběrů ohromných kalder (velkých vulkanických pórů). Tyto kaldery jsou jedny z největších na Io a pravděpodobně i ve sluneční soustavě. Rozměr 290 krát 100 km je rozměr řetězce kalder, který pokrývá oblast sedm krát větší než největší kaldera na Zemi. Nové snímky ukazují složitý charakter této gigantické kaldery na Io. Velký zájem byl o to, co se nachází ve vrchní části vpravo. Lasturovité okraje jsou typické pro proces geologicky nazývaný "míznatý", který se vyskytuje na místech, kde eroze probíhá vlivem kapaliny na kraji nějakého útesu.

Na Zemi takové útvary vznikají skokem podzemní vody. Podobné charakteristiky na Marsu jsou jedním z klíčových důkazů pro výskyt vody na  Marsu v dávném období. Na Io je předpoklad vody mizivý a proto se pravděpodobně bude jednat o činnost oxidu siřičitého. Tekutý oxid siřičitý by se měl změnit v plyn skoro okamžitě při dosažení povrchu a vakua na povrchu Io a způsobovat erozi na stěně odkud vyvěrá. Oxid siřičitý nakonec zmrzne vně na povrchu Io a vytvoří jinovatku. Mraz působící na novější sedimenty může být tak velký, že se mohou stát i tekutinou. Tato tekutina pak vytéká ze země a ukončuje na Io verzi tzv. "vodního cyklu".

Sever je nahoře a Slunce osvětluje povrch z dolní levé strany. Snímek je vystředěn na 61.1 stupeň šířky a 119.4 stupeň délky, pokrývá oblast přibližně 300 krát 75 kilometrů. Rozlišovací schopnost je 185 metrů na element snímku.

Toto je snímek měsíce Io s největším rozlišením, který byl pořízen sondou Galileo 10. října 1999 z výšky 617 kilometrů nad povrchem. Ukazuje oblast okolo 7.2 km dlouhou a 2.2 km širokou. Je možné rozeznat podrobnosti o velikosti 9 metrů, jedná se tedy o rozlišení, které je 50 krát větší než nejlepší snímky pořízené sondou Voyager v roce 1979.

Na snímku můžeme vidět složeninu hladkých a drsných oblastí, můžou zde být vidět skupiny pórů a kopulí, mnohé z nich jsou o velikosti budov. Sopečné charakteristiky jsou podobné jako na začátku vývoje Země a Marsu. Nicméně, kombinace různých typů lávy nebyla před tím vidět na tak malé oblasti, což demonstruje různorodost sopečných procesů, které se mění na povrchu Io.

Sever je na horní straně snímku a povrch je osvětlen Sluncem z levé strany. Slunce pouze několik stupňů nad horizontem, což zdůrazňuje topografii snímku. Vědci, kteří pracují na projektu Galileo odhadují, že stěna na levé straně snímku má rozmezí výšky od 3 do 10 metrů.

Spektrometr pracující v blízké infračervené oblasti na sondě Galileo změřil teplotní pole lávy během výbuchu a zjistil, že toto teplotní pole dosahovalo mnohem vyšších hodnot než při známých erupcích na Zemi.

(podle NASA z 17.12.1999 připravil PH)