TROPICKÝ TICHÝ OCEÁN A SKLENÍKOVÝ EFEKT NA VENUŠI

Oblast v západním tropickém Tichém oceánu možná pomůže vědcům k pochopení jak Venuše ztratila veškerou vodu v téměř 500 stupňovém pekle. Studium místních podmínek pomůže výzkumníkům zjistit obdobnou situaci, která by zde mohla vést k podobnému osudu.

Úkaz, který se nazývá "skleníkový efekt" se vyskytuje tam, kde se získá ze Slunce více energie než je možno vyzářit do okolního prostoru. Na základě těchto okolností se povrch daleko více zahřívá, tím také dochází k nadměrnému zahřívání vrstev, které se začnou tavit. Pouze jedna oblast na Zemi – západní Tichý oceán a severovýchod Austrálie - se vyznačují výše uvedenými vlastnostmi. Protože tyto vyjímečné oblasti pokrývají pouze malý zlomek zemského povrchu Zemi nehrozí takový kolapsový stav, který nastal na Venuši.Vědci se domnívají, že u Venuše šlo o globální jev, který nastal před 3 až 4miliardami let."Brzo po zformování planet před 4.5 miliardami let měla Země, Venuše i Mars vodu.

Jak to Země udělala, že si udržela veškerou vodu, zatímco Venuše pozbyla veškerou vodu?" si položila otázku Maura Rabbette, planetární odbornice v NASA. "Máme rozsáhlé vědecká data, která nám pomohou výše uvedenou otázku zodpovědět." Rabbette a její kolegové veškerá data o atmosférických podmínkách nad Tichým oceánem, včetně údajů ze satelitního systému použili pro vytvoření modelové studie "skleníkového efektu".

Zjistili že nadměrné množství vytvořené vodní páry ve vyšších oblastech atmosféry je začátkem vytvoření skleníkového efektu. Nad povrchem moře je teplota kolem 27 stupňů Celsia což je téměř kritická teplota pro vytváření nadměrného množství vodní páry, což je jeden z předpokladů vytvoření skleníkového efektu.

Vodní pára dovoluje slunečnímu záření aby skrze tuto vrstvu prošlo, ale tato vrstva pohlcuje velké množství infračerveného záření z povrchu Země, které se nemůže uvolnit do okolního prostoru. Jestliže dostatečná vodní pára vstoupí do troposféry, daleko více infračervené energie z povrchu Země se zachytí a tím začne i narůstat teplota nad povrchem moře.

Účinek tedy plyne v řetězové reakci a tím dochází k teplotním přírůstkům,které způsobí postupné nadměrné odpařování vody a tím i k jejímu úbytku.Takový osud pravděpodobně postihl Venuši. Naštěstí pro Zemi povrch moře nikdy nedosáhne teploty vyšší než 30.5 stupně Celsia a proto k řetězové reakci,která způsobí skleníkový efekt nedojde."Je to velmi zajímavé. Co ale omezí pochody, aby nevznikla nad Tichým oceánem řetězová reakce?" se ptá mladá planetární odbornice.

Pravděpodobně jsou to efekty, které souvisí s prouděním a také s tím, že se u Země jedná o lokální jev. U Venuše se skleníkový efekt začal projevovat jako globální jev a tím řetězovou reakcí došlo k tomu, že Venuše postupně pozbyla veškerou vodu.Tým pod vedením Rabette analyzoval data nad tropickým Tichým oceánem za období od března 2000 do června 2001. Na základě těchto dat tým dospěl k závěru, že největší měrou ke zvyšování teploty přispějí vrstvy o nadmořské výšce 5 kilometrů.

Tým také zjistil, že v 9 kilometrech nad Tichým oceánem je teplá vrstva, kde je téměř 70 procent vlhkosti. V sousedních oblastech Tichého oceánu je teplota nižší o několik stupňů a také vlhkost v takové vrstvě je pouze 20 procent. Tyto okolní oblasti právě přispějí k tomu, že se nad Tichým oceánem nevytvoří globální skleníkový efekt.

(podle relace 02-60AR z 15.5.2002 připravil PH)